Herci a bardu ústa nikdo neuzavře,
byť byla by to jeho smrt.
A když na něho prorok černé smrti zařve,
dělá si z toho leda prd.
Báseň je můj život dámo,
já mlčeti neumím a nechci.
Nechť každý mluví jak svobodný to muž či žena,
protože svoboda činů ale i slova je důležitá.
By nesvoboda byla, nastala ta tvrdá změna,
každý i vy by musel mít ústa neviditelnou nití sešitá.
Tudíž říkám Vám nechte herci jeho slova,
jako herec nechá vám tu vaši jinou řeč,
budu veršovati dál a znova,
by moji hlavu utnul studený katův meč.
Věřte dámo já se vás nebojím,
já ze smutku a žalu bolest mám.
Svými slovy můžu se stavět i králi v zádech přím,
a věřte dámo že se tak se ctí můžu postavit i vám.
Já prožil smutek, stesk i žal,
Nejen můj ale i lidí jiných.
Já těžký úděl proto na svá bedra vzal,
rozdávat lidem radost a smích.
Můžete za blázna herce a barda pokládati,
ale pak jste dámo blázen sama.
Pokud radost a štěstí dovedete postrádati,
pak na vždy zůstane ve vašem srdci hluboká jáma.
Žádné komentáře:
Okomentovat