Stvoření

Příprava na teen klub ve škole

Hudební projekt

Vytvořeno do školy VOŠMT v Kolíně

Automat na zpovědi

Osijek

Proč mě nenecháš na pokoji!?

"No nazdar, chlape! To je fakt bomba! Je to fakt on! Já tam nebyl, tak jsem tomu nechtěl věřit, ale oni tě fakt pustili! No to je bomba! Takový štěstí můžeš mít jenom ty. Ale to se musí zapít - honem nám sem doneste další džbán!" Kamarád, tedy spíš znaámý, se k němu přihnal přes celou hospodu. Začali si ho všímat i další a brzy tu byla panovala doslova vřava. Nedalo mu to, skutečně bylo co slavit, vždyť se podruhé narodil. Ještě před chvílí si připadal jako ve snu, nemohl tomu uvěřit, ale víno mu teď rozproudilo krev v žilách. Krev, která už v nich touhle dobou vůbec nemusela kolovat... ,,Tak ať žijem, chlapi!" Ráno už tak příjemné nebylo. Přesněji řečeno, bylo příšerné. Nejen že pil po delší pauze, ale takhle strašně se snad neopil ještě nikdy v životě. ,,Moje hlava!" úpěl. ,,Že mě radši nepopravili."

,,Nerouhej se!" Ozval se mu v hlavě příšerný hlas. ,,Cože?"
,,Říkám, aby ses nerouhal. Buď rád, že žiješ. Jiní to štěstí neměli." ,,Co je mi potom." odbyl ten hlas hrubě. ,,A co ty jsi vlastně zač, že mi mluvíš v hlavě? Nikdy dřív jsem tě neslyšel." ,,Pravda, pravda. Bylo to opravdu těžké se ti dovolat. Nybyl jsi, tak říkajíc, na příjmu víš. Tvou hlavu pořád ovládal někdo jiný, ale kdoví proč si teď vzal na chvíly volno." ,, A co jsi teda zač?" ,, Nevíš? Já jsem přece tvoje svědomí!" ,, Tak o tebe já ale vůbec nestojím. Jdi si zase po svých!" ,,Kdepak, příteli, tak snadné to se mnou mít nebudeš!" ,, Neříkej mi příteli. Já nejsem žádný tvůj přítel! A dej mi pokoj, strašně mě bolí hlava!" ,, Neměl jsi tolik pít!" ,, No to je výborný, díky za radu! A teď už mi zmiz z hlavy!" ,, Nemůžu, protože mi na tobě záleží." ,, Jestly ti na mně záleží, tak mě nech na pokoji!" Konečně objevil na jednom stole zapomenutý džbán, ve kterém zbylo ještě trochu vína. Zhluboka se napil a vyvrávoral z hospody, kde všichni ještě spali - tam, kde zrovna naposledy upadli.

Slunce už stálo docela vysoko. Musí sehnat nějaké peníze. Zamířil na tržiště. Po nějaké době se mu podařilo nenápadně obrat pár lidí. Všechno bylo v pohodě, nebýt toho protivného hlasu v hlavě, který mu ne a ne dát pokoj.
,,Že se nestydíš, obírat ubohou ženu. Má doma tucet hladových krků a ty jí připravíš o všechno, co dneska utržila za celotýdenní práci!" ,, Mě je to úplně jedno a ty už konečně sklapni! Jak to, že doteďka jsem o tobě nevěděl a najednou se tě nemůžu zbavit?"
,,To je vskutku zajímavá otázka. Možná to souvisí s tím, že normálně už bys dávno visel, ale dostals druhou šanci. Asi bys jí neměl promarnit, co myslíš?" ,,Podívej se, ne že bych nebyl rád, ale já se nikoho o milost neprosil. A rozhodně nemíním měnit svůj způsob života. Je mi jasný, že dřív nebo pozdějc tam tak jako tak skončím, ale to je moje věc!" ,,A nevadí ti, že místo tebe pověsili úplně neviného člověka?" ,,O to já se nestarám, to je věc těch nahře." ,,Ale to ti přece nemůže být jedno. Uvědom si, co ty jsi za lotra, a on nikomu nikdy nic špatného neprovedl! Naopak spouště lidí pomohl!" ,,Tak proč teda všichni tolik stáli o to, aby se ho zbavili?" ,,Na tro se budeš muset jít zeptat někoho jiného. Já si jen myslím, že bys prostě měl se svým životem něco udělat." ,,A to jako co?" ,,No, třeba přestat okrádat ubohé chudáky a místo toho si najít poctivou práci." ,,Ha, ha, ha! Tos mě teda rozesmál. Proč bych to, prosím tě, měl dělat?" ,,No když pro nic jiného, tak třeba proto, že já ti jinak nedám pokoj!"

Podobné rozhovory teď ve své hlavě vedl denně. Už ho to začínalo zmáhat. Zkoušel se toho neodbytného hlásku zbavit pitím, ale nepomáhalo to. Umluvit se ho také nedařilo. Naopak, byl nepříjemný víc a víc. Jakoby si byl stále jistější svou silou. Kvůli němu se teď začal úplně stranit lidí, protože stále častěji na něj divně koukali, že mluví sám se sebou. O to víc klidu pro svou práci mělo jeho svědomí. Aby alespoň trochu přišel na jiné myšlenky (a zároveň doufal, že své svědomí tím trochu uchlácholí), začal se vyptávat na toho, kterého pověsili místo něj. A čím víc se vyptával, tím se mu to všechno zdálo divnější. Prý jeho tělo zmizelo z hrobu. Kdo by kradl mrtvolu, říkal si. Já už ukradl ledacos, ale k čemu mrtvola - té je se naopak vždy lepší se zbavit. Ptal se po těch, co chodívali s ním, když byl ještě naživu, ale všichni se někam vypařili. Byla to záhada, kterou asi neviřeší.

Grafiti

Video na podporu Osieku

Loutka

Kde jsou ti přátelé, které kolem tebe byly?

Kde jsou ti, kteří se přátely zvaly?

Odletěly, shořely, zmizely…

Štěstí za dvacku, lístek v biásku.

Co si jen na chvíli koupíš,

Jsem jak ve snách bloudící

A přitom tápu dál a dál.

Kdo by se bál,

Že bolelo by to loutku

Se kterou si život hrál?

Hrál si tiše a přitom tvrdě.

Loutka zlámaná už jen v koutě je

Nikdo se na ni nedívá,

Nikdo se nesměje.

Že loutka zlámaná je.

V čích rukách...

Basketbalová lopta v mojich rukách má hodnotu 19 dolárov.
Basketbalová lopta v rukách Michaela Jordana má hodnotu 33 miliónov dolárov.
Záleží na tom, v čích je rukách.
...
Tenisová raketa v mojich rukách nemá žiaden význam. Neviem hrať tenis.
Tenisová raketa v rukách Peta Samprasa znamená Wimledon.
Závisí na tom, v čích rukách je.

Palica v mojich rukách môže poslúžiť na odohnanie divého zvieraťa.
Palica v rukách Mojžiša rozdelila more.
Závisí na tom, v čích rukách je.

Prak v mojich rukách ostáva detskou hračkou.
Prak v rukách Dávida bol však mocnou zbraňou.
Závisí na tom, v čích rukách je.

Dve ryby a päť bochníkov chleba v mojich rukách stačí na pohostenie
mojich priateľov.
Dve ryby a päť bochníkov chleba v Božích rukách však nasýtia tisíce.
Závisí na tom, v čích rukách sú.

Pár klincov v mojich rukách nestačí ani na búdku pre vtáčiky.
Pár klincov v rukách Ježiša Krista však znamenalo spásu pre svet.
Závisí na tom, v čích rukách sú.

Všetko závisí od toho v čích rukách je to. Tak vložme svoje starosti,
obavy, sny,
rodiny a vzťahy do Božích rúk - veď závisí na tom, v čích rukách sú...
(Kevin Burden)

Meč a štít

I když život ti ubíhá mezi prsty, Přesto jdi dál
Jsi přece Kristův
Tak proč by ses bál?
Že umřel jsi světu? Že žiješ dál….

A přec bojuješ, přec dýcháš dál

On je tu s tebou, smrt válí se opodál
Každý den rodíš se znovu a znovu umíráš…

Tak zvedni svůj prapor,

Vrhni se v zteč
Vždiť kdo je tvůj štít? Kdo tvůj meč?

lunce klesá, listí listí hnědne a padá, kaštany útočí na kolemjdoucí, pasáčci na řídnoucích stráních opékají brambory.

Opět se k nám vrací podzim a připomíná nám, že jej pronásleduje zima. Je však třeba se zeptat, zda jste nic nepodcenili...

Nasbírali jste si dost lesních plodů, ovoce a zeleniny? Usušili houby? Nachytali do sklenic med? Vyudili dostatek masa? Naplnili sýpky? Naštípali dřevo? Nasolili ryby? Ucpali škvíry ve zdech? Vyčistili komín? Nasušili dost sena pro zvířata? Provdali a oženili všechny dost staré děti? Vyřezali prarodičům dřevěné nádobí? Nalouskali ořechy? Naložili utopence? Navařili pivo? Vypálili zbytek ovoce? Urovnali spory se sousedy? Pozvali na čaj místní přátele?

Pokud ne, tak honem do toho, ještě není nic ztraceno! Ale času ubývá... Tak šup šup! Jinak to přes sníh nezvládnete!

Herec a Bard

Herci a bardu ústa nikdo neuzavře,
byť byla by to jeho smrt.
A když na něho prorok černé smrti zařve,
dělá si z toho leda prd.

Báseň je můj život dámo,
já mlčeti neumím a nechci.

Nechť každý mluví jak svobodný to muž či žena,
protože svoboda činů ale i slova je důležitá.
By nesvoboda byla, nastala ta tvrdá změna,
každý i vy by musel mít ústa neviditelnou nití sešitá.

Tudíž říkám Vám nechte herci jeho slova,
jako herec nechá vám tu vaši jinou řeč,
budu veršovati dál a znova,
by moji hlavu utnul studený katův meč.

Věřte dámo já se vás nebojím,
já ze smutku a žalu bolest mám.
Svými slovy můžu se stavět i králi v zádech přím,
a věřte dámo že se tak se ctí můžu postavit i vám.

Já prožil smutek, stesk i žal,
Nejen můj ale i lidí jiných.
Já těžký úděl proto na svá bedra vzal,
rozdávat lidem radost a smích.

Můžete za blázna herce a barda pokládati,
ale pak jste dámo blázen sama.
Pokud radost a štěstí dovedete postrádati,
pak na vždy zůstane ve vašem srdci hluboká jáma.

Smutný budu až zítra

Od zítřka budu smutný, až od zítřka.
Ale dnes se budu radovat.
Proč mám být smutný, proč?
Protože fouká vítr?
Proč bych měl dnes být smutný kvůli tomu,
... co bude zítra?
Možná, že zítra bude pěkně,
možná bude jasné nebe.
Možná, že zítra zase zasvitne slunce.
A potom nebudu mít žádný důvod,
abych byl smutný.
Od zítřka budu smutný, až od zítřka.
Ale dnes, dnes se budu radovat,
a každému trpkému dni řeknu:
Až od zítřka budu smutný.
Dnes ne.

Jednou řečí

Mluv jednou řečí k zástupu i k šiku,
i k příteli, i k soku, k žalářníku:
tou, kterou k Nebesům se obracíš!

Nechť tvoje slovo nedá na střih šatu
a nepodléhá dýce ani zlatu.
Jen pravdu mysli, pronášej a piš!

A hodnotíš-li, jedno světlo živé
nechť váží věty upřímné i křivé:
to, kterým Nebe dodává ti sil!

A nemůžeš-li plnou pravdu říci
a pravým světlem vzplanout dát svíci,
tu zhasni ji a mlč. Pak´s promluvil.

Svět je mnohem lepší, protože...

Noe neřekl, že Archa ani zvířata nejsou jeho obor...
Mojžíš neřekl, že se faraonem a s Egypťany nebude bavit...
David neřekl, že obři nejsou jeho parketa...
Maria neřekla, že se necítí na to, aby porodila Spasitele...
Jan Křtitel neřekl, že poušť není jeho styl...
Marie Magdalena neřekla, že nohy nikomu umývat nebude...
Petr neřekl, že pohané ho nezajímají...
Pavel neřekl, že se nebude unavovat psaním dopisů...
Ježíš neřekl, že kříž není pro něj...

Chvála

Veď mě z vnějších nádvoří,
tam až za oltář.
Tam, na svaté místo,
kde zahlédnu Tvoji tvář.
Kolem těch, kdo v chrámu slouží,
dál, než k chválení,
až tam kde končí lidská moudrost
a Tvůjhlas tiše zní.

Veď mě dál skrze krev Beránka.
Veď mě dál, do ticha svatyně svatých,
Veď mě dál, tady jsem,
Veď mě dál.

Poutník

Buď vítán. Vejdi a mezi dveřmi nestůj.
Není čeho se bát. Nechť i Tvůj je dům můj.

Nevýhej a pojď. Směle k ohni přistup blíž.
Ulev si a vedle mého odlož svůj kříž.

Sundej pršiplášť a utiš si dech svůj i krok.
Za chvíli zas můžeš jít, jak za rokem rok.

Posaď se a posluž si. Plný je náš stůl.
Zklidni krok a vedle mě polož svou hůl.

Jen nakrátko zdrž se a naber dech.
Nezapomeň! Kříž svůj už nemáš na zádech.