"No nazdar, chlape! To je fakt bomba! Je to fakt on! Já tam nebyl, tak jsem tomu nechtěl věřit, ale oni tě fakt pustili! No to je bomba! Takový štěstí můžeš mít jenom ty. Ale to se musí zapít - honem nám sem doneste další džbán!" Kamarád, tedy spíš znaámý, se k němu přihnal přes celou hospodu. Začali si ho všímat i další a brzy tu byla panovala doslova vřava. Nedalo mu to, skutečně bylo co slavit, vždyť se podruhé narodil. Ještě před chvílí si připadal jako ve snu, nemohl tomu uvěřit, ale víno mu teď rozproudilo krev v žilách. Krev, která už v nich touhle dobou vůbec nemusela kolovat... ,,Tak ať žijem, chlapi!" Ráno už tak příjemné nebylo. Přesněji řečeno, bylo příšerné. Nejen že pil po delší pauze, ale takhle strašně se snad neopil ještě nikdy v životě. ,,Moje hlava!" úpěl. ,,Že mě radši nepopravili."
,,Nerouhej se!" Ozval se mu v hlavě příšerný hlas. ,,Cože?"
,,Říkám, aby ses nerouhal. Buď rád, že žiješ. Jiní to štěstí neměli." ,,Co je mi potom." odbyl ten hlas hrubě. ,,A co ty jsi vlastně zač, že mi mluvíš v hlavě? Nikdy dřív jsem tě neslyšel." ,,Pravda, pravda. Bylo to opravdu těžké se ti dovolat. Nybyl jsi, tak říkajíc, na příjmu víš. Tvou hlavu pořád ovládal někdo jiný, ale kdoví proč si teď vzal na chvíly volno." ,, A co jsi teda zač?" ,, Nevíš? Já jsem přece tvoje svědomí!" ,, Tak o tebe já ale vůbec nestojím. Jdi si zase po svých!" ,,Kdepak, příteli, tak snadné to se mnou mít nebudeš!" ,, Neříkej mi příteli. Já nejsem žádný tvůj přítel! A dej mi pokoj, strašně mě bolí hlava!" ,, Neměl jsi tolik pít!" ,, No to je výborný, díky za radu! A teď už mi zmiz z hlavy!" ,, Nemůžu, protože mi na tobě záleží." ,, Jestly ti na mně záleží, tak mě nech na pokoji!" Konečně objevil na jednom stole zapomenutý džbán, ve kterém zbylo ještě trochu vína. Zhluboka se napil a vyvrávoral z hospody, kde všichni ještě spali - tam, kde zrovna naposledy upadli.
Slunce už stálo docela vysoko. Musí sehnat nějaké peníze. Zamířil na tržiště. Po nějaké době se mu podařilo nenápadně obrat pár lidí. Všechno bylo v pohodě, nebýt toho protivného hlasu v hlavě, který mu ne a ne dát pokoj.
,,Že se nestydíš, obírat ubohou ženu. Má doma tucet hladových krků a ty jí připravíš o všechno, co dneska utržila za celotýdenní práci!" ,, Mě je to úplně jedno a ty už konečně sklapni! Jak to, že doteďka jsem o tobě nevěděl a najednou se tě nemůžu zbavit?"
,,To je vskutku zajímavá otázka. Možná to souvisí s tím, že normálně už bys dávno visel, ale dostals druhou šanci. Asi bys jí neměl promarnit, co myslíš?" ,,Podívej se, ne že bych nebyl rád, ale já se nikoho o milost neprosil. A rozhodně nemíním měnit svůj způsob života. Je mi jasný, že dřív nebo pozdějc tam tak jako tak skončím, ale to je moje věc!" ,,A nevadí ti, že místo tebe pověsili úplně neviného člověka?" ,,O to já se nestarám, to je věc těch nahře." ,,Ale to ti přece nemůže být jedno. Uvědom si, co ty jsi za lotra, a on nikomu nikdy nic špatného neprovedl! Naopak spouště lidí pomohl!" ,,Tak proč teda všichni tolik stáli o to, aby se ho zbavili?" ,,Na tro se budeš muset jít zeptat někoho jiného. Já si jen myslím, že bys prostě měl se svým životem něco udělat." ,,A to jako co?" ,,No, třeba přestat okrádat ubohé chudáky a místo toho si najít poctivou práci." ,,Ha, ha, ha! Tos mě teda rozesmál. Proč bych to, prosím tě, měl dělat?" ,,No když pro nic jiného, tak třeba proto, že já ti jinak nedám pokoj!"
Podobné rozhovory teď ve své hlavě vedl denně. Už ho to začínalo zmáhat. Zkoušel se toho neodbytného hlásku zbavit pitím, ale nepomáhalo to. Umluvit se ho také nedařilo. Naopak, byl nepříjemný víc a víc. Jakoby si byl stále jistější svou silou. Kvůli němu se teď začal úplně stranit lidí, protože stále častěji na něj divně koukali, že mluví sám se sebou. O to víc klidu pro svou práci mělo jeho svědomí. Aby alespoň trochu přišel na jiné myšlenky (a zároveň doufal, že své svědomí tím trochu uchlácholí), začal se vyptávat na toho, kterého pověsili místo něj. A čím víc se vyptával, tím se mu to všechno zdálo divnější. Prý jeho tělo zmizelo z hrobu. Kdo by kradl mrtvolu, říkal si. Já už ukradl ledacos, ale k čemu mrtvola - té je se naopak vždy lepší se zbavit. Ptal se po těch, co chodívali s ním, když byl ještě naživu, ale všichni se někam vypařili. Byla to záhada, kterou asi neviřeší.
Žádné komentáře:
Okomentovat